Nedokončený přechod TENERIFE - GR131

Některé přechody vznikají zcela spontánně. Třeba tak, že vám zavolá kamarád, jestli nechcete letět na Tenerife. Jediné, co jsem o tomto španělském ostrově věděla bylo, že tam je teplo a sucho. Což nezní moc lákavě pro někoho, kdo má alergii na slunce. Ale levné letenky a k tomu další dovolená navíc, no neber to. 

Trek GR 131 je označení pro jednu z mnoha evropských dálkových tras (Grandes Randonnées) ve Španělsku. Na Tenerife procházejí různými částmi Španělska. Jedná se o největší z Kanárských ostrovů a nabízí pestrou krajinu, včetně sopečných oblastí, krásných pláží a horských oblastí.

15.11.2023

Vyrazili jsme tedy na výlet. Parta pěti kamarádů. Dvě holky a tři kluci - já, můj přítel Martin, Tomáš, Lukáš a Míša. V 1:15 hodin ráno nám zvonil budík. Ve 2 jsme museli jet z Třebíče (bydliště mého přítele) směr Vídeň, odkud nás čekal přímý let na Tenerife se společností Ryanair. Letělo nám to v 5:55 hodin ráno. Cena zpáteční letenky včetně příručního zavazadla byla pro jednu osobu 6500 Kč. 

Do Vídně jsme jeli autem. Zaplatili jsme za parkování 61 Euro službě Orange parking. Funguje to tak, že zaparkujete 7 km od letiště, kde na vás čeká auto, které vás následně odveze na letiště. Po dobu své dovolené máte tak své auto v bezpečí. 

Let byl nekonečný. Nízkonákladová letadla jsou i pro malé lidi velmi nepohodlné. Po přistání jsme šli na autobus číslo 40, jehož zastávka je přímo před východem z letiště. Za 3,2 Euro jsme se následně přesunuli do města Los Cristianos, ve kterém jsme měli hlavní misi - sehnat šroubovací kartuši. Náhodně jsme zašli k místním Větnamcům, kde měli snad úplně všechno. Dokonce i naše kýžené bomby za 6,5 Euro. V místním supermarketu jsme ještě dokoupili nějaké zásoby na cestu a autobusem se přesunuli do města Arrona - startovací bod treku GR 131. 

První den jsme ušli 17 kilometrů s 1300 výškovými metry. Nástupový den byl za mě poměrně nudný. Suchá krajina s kaktusy. Trochu jsem se bála, že se mi trek kvůli své jednolitosti nebude líbit. Ale nebudu předbíhat. 

Cílové místo prvního dne byl altánek u fotbalového hřiště ve městě Vilaflor. Zde jsme si dopustili vodu a měli tak veškerý komfort, který jsme na cestě potřebovali. Přibližně 1,5 kilometru od místa spaní byl obchůdek, kam část party šla. Bohužel přišli s velkým zklamáním, jelikož tam téměř nic nepořídili. Karimatky jsme hodili na zem, uvelebili se do spacáků.  Usínali jsme s pohledem na nekonečné množství zářivých hvězd. 

16.11.2023

Druhý den nás čekal masakr. Ujít 30 kilometrů s převýšením 2800 metrů. Hlavní cíl dne - výstup na nejvyšší horu Španělska Pico de Teide (3718 m n. m.) a stihnout tam být ideálně na západ slunce. Výstup na Pico de Teide není součástí oficiálního treku. Pokud plánujete horu navštívit v provozní dobu (doba, kdy jede lanovka: 10-17 hod.), je potřeba si už minimálně pár měsíců dopředu zarezervovat datum a hodinu výstupu, takzvaný permit. Když jsem se o rezervaci pokoušela, nebylo už žádné místo. Pokud ale půjdete na východ nebo na západ slunce, tedy mimo zmíněnou otevírací dobu, nebude na vrcholu už nikdo, kdo by vás kontroloval. 

Nám to vyšlo podle plánu naší trasy na západ slunce. Musím říct, že jsem za to ráda, protože jsme tam byli téměř sami. Na východ slunce jsme po cestě potkali jít poměrně velké množství nadšenců. 

Na Pico de Teide vedou dvě cesty. Ta asi nejčastější z parkoviště Montaňa Blanca o délce 8 kilometrů a převýšením 1400 metrů. My zvolili druhou stranu od skalního útvaru La Catedral přes Pico Viejo 3 134 m n. m. Trasa zabere o něco déle, její délka je přibližně 9,8 kilometrů s převýšením 1600 výškových metrů.  Za mě to byl ale nekonečný 4,5 hodinový výstup na rozpáleném slunci s pocitovou teplotou vzduchu tak 30 C. Technicky výstup není náročný. Co se týče fyzické stránky, tak pokud už máte v nohách 20 kilometrů a 1200 výškových metrů věřte, že nohy budete rozhodně cítit. Západ slunce jsme ale stihli přesně včas a za mě to byl jeden z nejkrásnějších momentů tohoto treku. Výhled, atmosféra a celkový pocit toho, že jsem na nejvyšší hoře Španělska a se svým klukem z ní sledujeme překrásný západ slunce, to byl hodně top. 

Před výstupem si doporučuji doplnit vodu v restauraci Marmitia. Je to poslední místo, kde je možné dočerpat vodu až do dalšího dne. Každý z nás měl proto s sebou 4 litry vody. Což už se docela pronese, když to musíte táhnout na vrchol nejvyšší hory Španělska. Velké množství vody je z důvodu vaření. Měli jsme s sebou dehydratovaná jídla a tím pádem i vařiče. Za mě je to nejjednodušší varianta stravování na túrách. 

Druhou noc nás čekalo luxusní ubytování v podobě bivaku - Refugio de Altavista. Spali jsme tady na postelích (celkem jich je tam 6). Bivak se nachází cca 2 kilometry pod Teide. Bohužel většině z party nebylo moc dobře, takže jsem se nikdo z nás nevyspal. Navíc, neustále do bivaku chodili lidi a dělali hrozný ruch. Zlatě spát pod širákem. Bivak to je ale velmi luxusní a bylo v něm hlavně hezky teplo. 

17.11.2023

Po téměř probdělé noci jsme pokračovali ještě před východem slunce dál. Třetí den nás čekal dlouhý sestup dolů a jak se ukázalo, velmi nudná cesta. Nedávno na ostrově hořelo, takže jsme šli většinu cesty prohořelými lesy a suchou měsíční krajinou. Měsíční krajina zní sice romantiky, ale jít v ní několik hodin není zrovna moc velká zábava. 

Po 11 kilometrech ve městě El Portillo se nachází restaurace, kde je možné dočerpat vodu. Poté následovalo 16 kilometrů klesání přes vyhořelé lesy. Na 17kilometru jsme ještě objevili prasklý vodní kanál, z kterého stříkal vodopád. Jde slyšet z cesty. Využili jsme ho na decentní mytí a především zchlazení. 

Abych byla upřímná, nikoho z nás třetí den nebavil. Celý den jsme byli obklopeni shořelými lesy, nic jsme pořádně neviděli, bylo neskutečné vedro a ještě ke všemu jsme šlí jenom dolů. Morálka tedy nic moc. Hodně jsme o treku s Martinem přemýšleli. Zbývalo nám do odletu dva a půl dne a chtěli jsme si tenhle výlet užít na maximum. Dokončovat něco jen proto, abychom si to odškrtli ze seznamu, nám tedy nedávalo smysl. Na to jsme měli na ostrově velmi omezený čas. 

Nicméně, ostatní se rozhodli, že to ještě ten den dojdou (do dokončení treku nám chybělo cca 54 kilometrů). Nedošli to, ale šli až do deseti do večera a ušli neskutečných 45 kilometrů. Klobouk dolů. Dle jejich konstatování jsme o nic nepřišli. Pokračovali jenom lesy a nic nebylo vidět.   

Po 26 kilometrech a 1000 sestoupaných výškových metrech jsme se dostali do města Aguamansa. Odtud jsme si stopli auto do pobřežního města Puerto de la Cruz. Plán byl jasný. Půjčit si auto nebo skútr a pořádně prozkoumat ostrov. Jak jsme zjistili, tak půjčit si něco, byl obrovský problém. Zrovna v tomto městě měli vše rezervované nebo půjčené už dlouho dopředu. Usmálo se ale na nás štěstí a jeden skútr jsme přeci jen ulovili. Cena půjčovného byla 40 Euro na den se zálohou 100 Euro. Den se počítá od hodiny půjčení. Nechali jsme si navíc doporučit místní restaurace, abychom ochutnali i něco lokálního. Za nás doporučujeme Restauraci Mistnakem a (Petit los angeles). Tříchodové menu měli za 15,50 Euro. 

Se skútrem to byl úplně jiný zážitek. Objeli jsme téměř celý ostrov a viděli ta nejprofláklejší místa. 

ZÁVĚR 

Kdybych šla pouze trek, tak bych odjížděla s pocitem, že se mi Tenerife moc nelíbilo. Ne mě bylo až moc suché a chyběla mi tam víc živá a barevná příroda. Na druhou stranu to bylo zase něco jiného. Takže i za tento zážitek jsem opravdu ráda. Navíc, nakonec jsme si to užili. Výstup na Pico de Teide byl opravdu silný zážitek. A z návštěvy severní části ostrova jsem byla nadšená. Je výrazně živější, plná překrásných zelených kopců, pláží a přírodních úkazů. 

Celou dobu jsme spali pod širákem, až teda na jednu útulnu. Večer bylo krásně teplo a vždycky jsme si našli někde místo. Jídlo jsme po většinu doby měli vlastní - dehydratované a v obchodě jsme dokupovali jen drobnosti. Poslední dny jsme si však dopřávali lokální dobroty a ryby vylovené z místního oceánu opravdu stojí za to ochutnat. Největší strach jsme měli z vody, ale nakonec to nebyl takový problém. Na spoustě místech šla doplnit, až tedy na zmíněný krizový úsek přes Teide. 

Tento trip hodnotím jako velmi povedený, plný nových nezapomenutelných zážitků. Navíc jsem s sebou měla toho nejlepšího parťáka, díky kterému byl celý výlet jedno velké a zábavné dobrodružství.