Fisherman's trail
Trek, který se navždy zapíše do mého srdce. Dlouho jsem nezažila takhle perfektní výlet, na kterém by mi vyšlo úplně všechno od začátku až do konce. Svoji pověst - jednoho z nejhezčích pobřežních treků světa za mě rozhodně dostál.
ÚVOD
Fisherman's trail je označován jako jeden z nejkrásnějších pobřežních trailů na světě. Zároveň je součástí dvojice pěších tras nazývané Rota Vicentina: Fisherman's trail - podél pobřeží přes pláže a rybářské vesničky a Historical Trail - vnitrozemím krajinou malebného venkova.
Rybářská stezka vede po stopách místních obyvatel, kterým sloužila k přístupu k nejlepším rybářským místům. Během treku lze stále vidět místní rybáře usazené na útesech nebo na plážích, jak trpělivě čekají na svůj úlovek.
Terén je poměrně rovinatý s občasným mírným stoupáním na útesy. Celý trail se nachází ve dvou chráněných oblastech - v přírodním parku Parque Natural do Sudoeste Alentejano a Costa Vicentina. Oficiální trasa vede z Lagos do Porto Covo nebo naopak a měří cca 218 kilometrů.
MOJE CESTA
Fisherman's trail měl pro mě poměrně hluboký význam - porozchodová terapie. Ze dne na den jsem ztratila parťáka, který se mnou sportoval, a s kterým jsem zažila spoustu nádherných a akčních okamžiků. Myslela jsem si, že je to má spřízněná duše a že spolu budeme už napořád. Naivka. Jenže když vás ten druhý přestane milovat (kdo ví, jestli kdy doopravdy miloval), tak s tím nenaděláte nic. Obzvláště, když se vám ten člověk doslova změní před očima. Věděla jsem, že musím někam odjet, jinak mi pukne srdce. Potřebovala jsem být chvíli sama a srovnat si myšlenky. Být na chvíli v jiném prostředí, obklopena novými lidmi a zážitky. Rozhodla jsem se tedy vyrazit na tenhle trek.
Popravdě jsem si moc informací před odletem nezjišťovala. Bylo to velmi spontánní rozhodnutí. Takže jsem si jen na Kiwi.cz koupila zpáteční letenky, které mě vyšly na 3100 Kč, sbalila si pár věcí a bylo. Nutno podotknout, že cesta tam byla s přestupem v Milánu (BGY). Celkový čas daného letu byl 9 hodin včetně přestupu. Cesta zpátky trvala už jen 3,5 hodiny, jelikož to byl přímý let Lisabon - Praha. Byly dostupné i přímé letenky v obou směrech, ale ty vyšly o dost víc, tak jsem zvolila tuto levnější variantu. Musím říct, že to byl vlastně skvělý nápad.
Letenku jsem si koupila bez jakéhokoliv zavazadla navíc. V ceně bylo jen malinké palubní zavazadlo o rozměrech 40 x 20 cm. Takže jsem musela doufat, že se do daného rozměru sbalím. Velice mě překvapilo, jak moc velikost palubního zavazadla kontrolují. Musela jsem se x krát přebalit, narvat půlku obsahu batohu do rukávů od péřovky, abych požadované rozměry batohu splňovala. Podle mě mi to prošlo s oběma zamhouřenýma očima.
ODLET
Hned po přistání v Itálii jsem vyběhla z letiště a kráčela si to směrem centrum města Bergau. Vřele nikomu nedoporučuji jít pěšky, jelikož jsem se po pár kilometrech ocitla vedle dálnice bez vedlejší cesty pro pěší. Z letiště jezdí do města přímé autobusy, které stojí 3,5 Eura a trvá to cca 30 minut.
Nechtělo se mi už vracet, takže jsem zkusila stopovat. Naštěstí mi zastavila jedna moc milá Italka, která mě do města dovezla. Řekla mi, kam mám jít, vyměnily jsme si kontakt a já šla objevovat krásy tohoto historického města. Bylo asi tak 20 C, svítilo sluníčko a užívala jsem si, že jsem na skok v Itálii. Nachodila jsem 11 km, dala si zmrzlinu a pak chytla autobus zpět na letiště. Tomu říkám ideálně strávený čas při přestupu 🙂.
Po příletu do Lisabonu jsem došla do rezervovaného hostelu Parque das Nações – Pousada de Juventude. Ubytovala jsem se a vyrazila k řece na západ slunce.
Na tento výlet jsem využila aplikaci Couchsurfing, díky které se mi ozvalo přes 40 lidí. Chtěli se se mnou buď jenom seznámit a nebo mi dokonce nabídli přespání. Jedno setkání se uskutečnilo a jen díky Viktorovi jsem ještě ten večer zažila pravou lekci Salsy.
Fisherman's trail - 1. den
Z hostelu jsem se v 8 ráno přemístila pěšky na zastávku Lisabon Orient, odkud mi jel přímý autobus do města Lagos. Tedy oficiální start (konec) treku. Cesta trvala 3,5 hodiny a cena autobusu byla 7 Eur. Jízdenku jsem si kupovala předem, přímo na webových stránkách společnost Rede Expressos.
Do města Lagos jsem přijela ve 12 hodin. Dopředu jsem si bookla hostel Pura Vida ve městě Segres. Musela jsem ale ujít 42 kilometrů, takže jsem věděla, že půjdu část cesty potmě.
Musela jsem tedy výrazně zrychlit a většinu cesty spíš popobíhat. Což bylo tak středně příjemné s cca 11kg batohem na zádech. Jakmile slunce zapadlo, začalo silně pršet a do toho byl silný vítr. Skvělá kombinace. Takže jsem měla co dělat, abych těch posledních cca 10 km potmě zvládla v klidu.
Doporučuji tedy, řešit ubytování ze dne na den. Po cestě je spousta ubytování, které si lze rezervovat přes Booking na poslední chvíli. Další dny jsem to tak dělala a bylo to to nejlepší.
Když jsem došla naprosto zničená a navíc promoklá do hostelu Pura Vida Divehouse, ulevilo se mi. V tu chvíli jsem si řekla, že už potmě opravdu jít nechci a každý den si budu plánovat tak, abych došla se západem slunce.
Ubytování Pura Vida vřele doporučuji. Moc milá majitelka. Je to takové surfařské cool místo s hamakou a jóga matkami. Všichni tam byli moc milí.
První den na treku byl pro mě ohromující. Naprosto úchvatné výhledy, obklopená Atlantikem, mořský vzduch, slunce. Od treku jsem neměla žádná očekávání. Ale tohle bylo něco, co bych si ani ve snu nedokázala představit 🙂.
🚶♀️42,23 km
↔️ Lagos - Sagres
⏱️ 6:51 hod.
⬆️ 1305 m
Cena hostelu: 535 Kč
MAPA TRASY
Fisherman's trail - 2. den
Ještě před svítáním jsem vyšla na další den mého dobrodružství. Tentokrát jsem neměla rezervované ubytování. Věděla jsem ale, že chci ujít cca 50 kilometrů. Nocleh jsem tedy hledala až téměř na konci dne.
Čekala mě cesta naprosto okouzlující přírodou, hodně zeleně a nekonečné výhledy na útesy a Atlantik. Mimo to, mě ale stihly místní mraky několikrát za den zalít, do toho byl silný vítr a nakonec se udělalo opět hezky. Takové typické aprílové počasí. Několik kilometrů se šlo pískem, ve kterém se moc rychle chodit nedá. Pokud jsou v písku kameny, nedoporučuji jít naboso. Povedlo se mi ukopnout si kus malíčku a po zbytek cesty jsem pak docela trpěla bolestí.
Druhý den jsem zakončila v surfařském městečku Arrifana v hostelu Arrifana Destination Hostel. Velice příjemné ubytování s obří společenskou místností s francouzskými okny. Bohužel kuchyň a koupelna za mě nebyly nic moc. Navíc zde nebyla rychlovarná konvice, což bylo pro mě zásadní vybavení. Celkově měl ale hostel velmi hezkou atmosféru. Večer jsem si zacvičila ještě jógu. Dostupnost jógových podložek hodně cením.
🚶♀️57,34 km
↔️ Sagres - Arrifana
⏱️ 9:44 hod.
⬆️ 1425 m
Celkem: 99,5 km
Cena hostelu: 393 Kč
MAPA TRASY
Fisherman's trail - 3. den
Ráno jsem si užila překrásný východ slunce podél pobřeží. Opět mě ale čekaly přeháňky se silným větrem. To už je na tomto treku asi standard. Na oběd jsem se stavila ve městě Aljezur. Vřele doporučuji vegetariánskou restauraci Maogem.
Z Aljezur do města Odeceixe se šlo hodně vnitrozemím. Spousta příležitostí na doplnění zásob. Nicméně, taky spousta asfaltových cest. Proto jsem cca 20 kilometrů popobíhala, aby mi tyto nudné části utekly rychleji.
Město Odeceixe bylo velmi malebné s mlýnem na kopci. Za tímto městem, kousek od řeky, mě čekalo malé stoupání. Po zdolání kopce jsem byla unešena naprosto úchvatnými výhledy na oceán, řeku a malebné městečko. Na tomto místě se vyplatí na chvíli zastavit a pokochat se.
Další kilometry nebyly vůbec lehké, jelikož většina z nich vedla hlubokým pískem. Nicméně, konec třetího dne byl opět jak z romantického filmu. Nádherné útesy okolo Atlantiku. Jdete téměř přímo u oceánu a to vše bylo podtrženo mocným západem slunce.
Obvykle, když po celém dni dojdu do hostelu, tak už nemám chuť si jít prohlédnout dané město. Zambujeira do Mar je ale speciální místo, které doporučuji alespoň trochu prozkoumat.
Speciální je i hostel, ve kterém jsem spala. Hostel Natural je mezi ulicemi Štěstí a Naděje. Jak poetické. Majitel je extrémně přátelský, neskutečně vtipný a cítíte se zde jako doma. Velkým bonusem jsou zdravotní matrace, dvě koupelny, 14% červené víno, káva, praní a ručníky zdarma. Musím říct, že jsme si s majitelem natolik sedli, že si doteď píšeme 🙂. Navíc mi sdělil, že jsem pokořila trekový rekord v ušlých kilometrech za jeden den a chtěl o mně napsat článek.
Druhá zkušenost s aplikací Couchsurfing nastala v tento den. Připojil se ke mně Portugalec Pedro. Nikdy žádný trek nešel a chůze zrovna nepatřila k jeho oblíbeným aktivitám. Tvrdil mi ale, že na pohodu zvládne ujít 50 km za den. Na hostel přijel večer a hned po prvním střetnutí jsem věděla, že tohle bude hodně marný :-D. Dvě hodiny do sebe něco neustále ládoval a v jednom kuse mluvil o tom, že musí doplňovat bílkoviny, aby nepřišel ani o deko svalu. Uvařil si na cestu 30 vajec a měl s sebou plný batoh jídla. Aspoň byla sranda.
🚶♀️60,6 km
↔️ Arrifana - Zambujeira do Mar
⏱️ 9:53 hod.
⬆️ 1219m
Celkem: 160 km
Cena hostelu: 634 Km
MAPA TRASY
Fisherman's trail - 4. den
Kdybych chtěla, tak bych trek ve čtvrtém dnu došla. Ale to bych pak neměla program na 5. den a do města se mi ještě nechtělo. Proto jsem si cestu rozdělila a čtvrtý den tak šla výrazně méně kilometrů.
Podle očekávání byl Portugalec trochu mimoň. Vydržela jsem to s ním dvě hodiny a pak jsem mu utekla. Jako loupání 8 vajec po cestě a neustálé řešení jeho postavy jsem prostě nezvládla 😃.
Z tohoto dne bych asi nejvíce vyzdvihla cestu do a z města Almograve. Vedla sem široká cesta podél Atlantiku, která byla moc hezká. Od města Almograve mě pak čekaly asi ty nejhezčí útesy podél oceánu.
V Almograve je úsek, který se dá zkrátit a může se přes vodu jet lodí. Alespoň jsem se o tom dočetla v několika článcích. Já jsem si úsek nezkrátila, ale ani jsem nenašla tu údajnou loď. Každopádně, Portugalec šel zmíněnou zkratkou, zatímco já jsem se prala někde v lese s keři - ztratila se mi tam cesta. Takže jsem asi cca za půl hodiny viděla Portugalce přede mnou. Naštěstí jsem ho jen předběhla a pokračovala dál.
Doporučuji tedy, jakmile budete u města Almograec, pokračujte stále po modré kolem útesů. Na mapě je ukázaná voda mezi jednotlivými úseky. Podle mě se to dá ale krásně přejít. Alespoň Portugalec to zvládl bez sebemenšího problému. Přijde mi zbytečné město Almograve obcházet. Rozhodně ta obchozí trasa není nijak hezká a navíc, obě cesty se nakonec spojí ve městě.
Cílem čtvrtého dne bylo město Vila Nova de Milfontes. V jednom bodě jsem došla k řece a přede mnou se rozprostíralo krásně malebné město. Od tohoto místa jsem musela ale ujít ještě cca 6 dlouhých kilometrů, abych se přes řeku dostala přímo do centra města. Tento úsek se zdál nekonečný.
Čekalo na mě ale to nejlepší ubytování na treku. Samostatný apartmán Apartamentos Atlantico by Umbral s vlastní kuchyní, koupelnou, obývákem a velkou manželskou postelí. To byla ta nejlepší odměna po celém dní.
Zde příběh mého nového kamaráda Portugalce končí, protože byl chudák natolik zničený, že odmítal další den kamkoliv jít😃. A to jsem ho s kilometráží velmi šetřila.
🚶♀️37,4 km
↔️ Zambujeira do Mar - Vila Nova de Milfontes
⏱️ 7:56 hod.
⬆️ 695 m
Celkem: 197,4 km
Cena ubytování: 685 Kč
MAPA TRASY
Fisherman's trail - 5. den
Začátek posledního dne nemohl být asi hezčí. Opět jsem vyšla s překrásným východem slunce. Musela jsem stihnout ujít 38 kilometrů do 15 hodin. Koupila jsem si totiž jízdenku do Lisabonu z finálního města Sines, který mi jel o půl 4. Cena jízdenky byla 450 Kč a autobus jel cca 3 hodiny.
Poslední den jsem si užívala snad ještě víc, než předešlé dny. Ve městě Porto Covo mě jsem si dala oběd. Jak jsem tam tak seděla, procházely mnou pocity štěstí a radosti. Byla jsem šťastná, protože jsem zdolala oficiální trasu treku. Cílové město je mimochodem moc hezké.
Vzhledem k tomu, že jsem ty kilometry trochu hrotila, trasu jsem si prodloužila do města Sines. Prvních deset kilometrů bylo moc hezkých. Navázala jsem na jednu z mnoha Svatojakubských cest. Trochu na mě padla nostalgie, protože jsem opět šla po mušličkách, jako před třemi lety.
Všem však vřele doporučuji, aby skončili ve městě Porto Covo. Po 10 kilometrech od tohoto místa turistická trasa zmizela, takže jsem musela přebíhat dálnici a jít okolo frekventovaných silnic. Navíc, město Sines je obří průmyslové město, které není vůbec hezké.
Docela jsem se musela smát svojí blbosti. Někdy bych měla vědět, kdy mám dost a že oficiální konce asi nejsou pro nic za nic oficiální. Ale na druhou stranu jsem si kousek od zastávky autobusu dala to nejlepší jídlo na celém treku. Pán mi doporučil rybu, kterou ugriloval přímo přede mnou. K tomu jsem měla červené víno a jako předkrm vynikající sýr s paštikou a chlebem. Takhle dobře jsem se už hodně dlouho nenajedla a celé to stálo 15 Eur.
Po příjezdu do Lisabonu jsem se ubytovala v hostelu Sant Jordi Hostels. Pokud nemáte rádi hodně lidí a jako já preferujete spíše rodinné a menší hostely, tak toto ubytování nedoporučuji. Připadala jsem si zde jako na intru. Ale co se týká čistoty a snídaně, tak to bylo hodně v topu :-).
Letadlo mi letělo až další den o půl 3 odpoledne, takže jsem si ještě před odletem stihla jít zaběhat a projít si centrum města.
🚶♀️38 km
↔️ Vila Nova de Milfontes - Sines
⏱️ 7:09 hod.
⬆️ 1016 m
Celkem: 4,5 dne / 235,4 km / ⬆️5660 m
Cena hostelu: 450 Kč
MAPA TRASY
SHRNUTÍ
Do teď nechápu, jak jsem o tomto treku nemohla slyšet. Možná proto, že vyhledávám výlety spíše v horách. Každopádně, tohle byla hodně velká pecka. Naprosto perfektní terapie, kterou bych doporučila všem! Neříkám, že vás to nějak radikálně změní a budete už jen v zenu. Mně tato cesta ale rozhodně pomohla k tomu, abych si vyčistila hlavu, přišla na jiné myšlenky a hlavně, abych si uvědomila svoji hodnotu.
VYBAVENÍ S SEBOU
Popravdě jsem s sebou měla zbytečně moc věcí. Určitě bych si příště vzala méně oblečen, nebrala bych si vložku do spacáku (bála jsem se kvality hostelů) a knížku.
Na treku bych se ale rozhodně neobešla bez kvalitní obuvi. Zvolila jsem si Salomon Ultra Glide. Je to primárně trailovka do terénu, ale v pohodě zvládla kombinovaný terén. Velmi mi vyhovovalo rychlé šněrování - tzv. quick shoelaces. Z bot jsem neustále vyklepávala písek, takže jsem je za den x krát sundávala. Musíte však počítat s tím, že pokud si vezmete běžecké boty, dostanou pořádně zabrat. Obzvláště, když se velká část treku jde v písku. Na botě mě také velmi vyhovovaly její šířka a tlumení. Když jdete celý den velkou porci kilometrů, potřebujete dostatečný prostor na prsty a větší tlumení pro lepší komfort. Vzhledem k tomu, že mám doma docela dost bot, tak jsem zvažovala více možností. Ale nakonec jsem za svoji volbu byla hodně ráda. Boty perfektně držely na kluzkých kamenech a terén je tak různorodý, že jsem na mnohých místech ocenila vzorek boty. Za mě je tedy volba lehké trailovky na tento trek naprosto ideální.
Kvůli písku doporučuji vyzkoušet návleky na boty. Osobně s nimi zkušenosti nemám, ale vím, že si je lidé velmi oblíbili a u nás v Trailpointu si pro ně často chodí právě k tomuto účelu.
Další podstatnou částí mé výbavy byly pláštěnka, sluneční brýle (ochrání vás nejen před sluncem, ale i před létajícím pískem), opalovací krém a kšiltovka. Místní počasí je velmi nevyzpytatelné. Proto vřele doporučuji se na něj řádně připravit. Pláštěnku jsem vytahovala každou hodinu x krát.
Co se týče oblečení, tak mi bylo většinou hodně teplo. Celou dobu jsem odchodila v kraťasech a v triku s krátkým rukávem. Bohužel jsem musela kvůli alergii na slunce nosit následující dny i dlouhý rukáv, takže mi bylo horko. Když bylo chladněji, stačila mi pouze větrovka. Určitě doporučuji vzít si oblečení co nejméně. Já měla s sebou péřovku a mikinu. Přeci jen jsem jela z Prahy, kde až takové teplo rozhodně nebylo. Ale za mě naprosto zbytečné věci, které jsem za celý trek nevyužila.
JÍDLO A PITÍ PO CESTĚ
Každý den jsem s sebou měla 2,5 litru vody. Podle mě je zbytečné táhnout tolik vody, jelikož trasa vede každý den skrze města. Můžete si tedy pití v klidu dokoupit. Je ale potřeba si jednotlivé vzdálenosti dopředu zjistit, abyste věděli, kolik vody do té doby budete potřebovat.
To samé platí i o jídle. Měla jsem s sebou sbalené snídaně (ovesné kaše, dripit káva), svačiny (sušenky) i večeře (sušený kus kus s kuřecím masem a polévky). Řešila jsem tedy vždy jen oběd. Ten bylo snadné sehnat v místních restauracích nebo obchodech. Nemusíte tedy s sebou tahat tolik jídla a průběžně si vše dokupovat.
DOPRAVA
K přemisťování na start a z cíle jsem využila místní autobusovou společnost Rede Expressos. Doporučuji si rezervovat jízdenky trochu dopředu, abyste měli lepší ceny. Na cestování zde funguje i aplikace Omio nebo BlaBlaCar. Autobusy jezdí včas a je pravidlo, že musíte stát na zastávce 15 minut před plánovaným odjezdem autobusu. Řidič někdy nečeká až do času odjezdu a vyrazí dřív.
TRASA
Celá trasa je značena zeleno-modrými pruhy a šipkami. Navíc, špatné odbočky jsou přeškrtnuty křížkem. Značení tedy bylo pro mě velmi zásadní, jelikož jsem schopna ztratit se snad úplně všude. Je ale potřeba dávat po cestě pozor. Snadno se může stát, že značku přehlédnete. Určitě doporučuji nainstalovat si do mobilu offline mapy.cz. Tam je celý trek hezky vyznačen.
Fisherman's trail jsem šla z jihu na sever a byla jsem popravdě za to velmi ráda. Slunce jsem měla za zády a tudíž mi nesvítilo celý den do obličeje. Samozřejmě záleží na preferenci každého z vás. Další výhodou je, že jsem mým směrem potkala jen 4 lidi. Většina turistů šla ze severu na jih a já tak měla svoji cestu téměř jen pro sebe.
Trasa není vůbec obtížná a zvládne ji opravdu každý. Jen bych si teda rozložila kilometry trochu jinak než já. Každý si to ale užívá po svém. Pro mě to, jak jsem to měla já naplánované, bylo naprosto perfektní 🙂.
Rozhodně tento trek doporučuji každému!