Přechod Madeiry
Původně to měl být přeběh, ale ne vždy jdou věci tak, jak si je člověk naplánuje. Každopádně i tak jsme celý přechod o délce 100 km zvládli za krásných 2,5 dne a užili si každý jeden metr tohoto kouzelného ostrova.
Madeira je známá pod názvem Ostrov věčného jara nebo Perla Atlantiku. Jaro naprosto zbožňuji, a proto mě daná oblast velmi lákala. Původně jsem sem plánovala jet na MIUT - Madeira Island Ultra-Trail. Termínově mi závod pod hlavičkou UTMB ale neseděl, a tak jsem si naplánovala svůj vlastní přeběh Madeiry. Na svůj super plán jsem si nemohla přizvat nikoho jiného než Toma. Ano, toho mladého výkonného sportovce, kterého jsem potkala na Tour du Mont Blanc a od té doby spolu máme už nespočet sportovních i cestovních zážitků.
Plánování
Výhodou bylo, že Tom už na Madeiře jednou byl. Bohužel měl ale nepříjemný úpal a trek nedokončil. Nicméně trasu už měl naplánovanou z minula, takže o to snazší všechno bylo. Přidali jsme se do facebookové skupiny "Česká" Madeira, kam dávají členové skupiny celkem praktické informace ohledně treku. Při plánování trasy je důležité ověřit si, zdali jsou všechny cesty průchozí. Některé tunely kolem levád byly uzavřené kvůli nadměrnému množství vody. Proto jsme museli zvolit obcházkové trasy.
9.3.2023 - Odlet z Prahy
Mé časové možnosti byly velmi omezené, takže jsem na celý výlet měla 5 dní. V daný termín jsme sehnali zpáteční letenky pouze s příručním zavazadlem za super cenu. Pro jednu osobu z Prahy do Funchalu, hlavního města Madeiry, za 2400 Kč. Bohužel to ale nebyl přímý let, takže jsme přestupovali v Londýně, kde jsme při cestě tam strávili 12 hodin a při cestě zpět 8 hodin. Je tedy potřeba zvážit, zdali se cena versus čas ve finále vyplatí. Z Prahy totiž létá přímý spoj na Madieru za 4 hodiny, ale stojí okolo 10 000 Kč.
Možná pro někoho samozřejmost, ale v Londýně se musíte prokazovat pasem. Takže občanka nestačí. Kde jsou ty doby, kdy Británie byla v EU :-D.
10.3.2023 - Přílet na Madeiru
Když jsme konečně přiletěli do Funchalu museli jsme se dostat ještě na start našeho treku. Logisticky nám přišlo nejlepší vzít si z letiště Bolt do Porto Moniz. Cena za taxi je 50 Euro, což se dá ve dvou zvládnout. Nicméně, na dané místo jezdí i autobus, ale museli bychom na něj čekat další 3 hodiny. Autobus vyjde na cca 5 Euro a se všemi zastávkami jede do Porto Moniz 3 hodiny. Oproti tomu taxi necelou hodinu. Po náročných letech byla naše volba jasná - Bolt.
Po cestě do Porto Moniz jsme poprosili pana taxikáře, aby nám zastavil v Decathlonu. Je kousek od letiště. Koupili jsme bombu a hůlky. Hůlky vřele doporučuji. Trasa vede neustále nahoru a dolu a je tam tak milion schodů. Takže se hodily. Jinak bomba zdarma bývá někdy ukryta v blízkosti letiště. Dávají ji tam Češi při odletu domů. Informaci o místě ukrytí najdete na zmiňované FCB skupině Česká Madeira. My tam žádnou bohužel nenašli :-D.
Přechod Madeiry se může jít ve dvou směrech - ze západu na východ nebo z východu na západ. My zvolili variantu ze západu na východ, abychom poslední den došli co nejblíže k letišti a nebyl tak pro nás přesun na odlet až taková komplikace.
Celý trek lze absolvovat se stanem, při dobrém počasí i bez stanu nebo s přespáním v hotelu. My si zvolili kombinaci hotel - širák.
Plán na první den na Madeiře nebyl nijak ambiciózní. Odpočinout si v hotelu, projít si město a nabrat síly na další dny. Vyrážet na trek unavení a nevyspalí se nám nechtělo. Musím říct, že spaní v hotelu po bezdomovectví byl naprostý luxus. Přes Booking jsme si rezervovali hotel Euro Moniz a stál 750 Kč na osobu na noc včetně luxusní bufetové snídaně a vnitřního bazénu. Pokud byste chtěli ušetřit a nechtěli spát v hotelu, v obci Ribeira da Janela je kemp Parque De Campismo Do Porto Moniz.
Určitě doporučuji projít si město Porto Moniz a vykoupat se v lávových jezírkách s křišťálově průzračnou mořskou vodou. Byl to opravdu velmi unikátní zážitek. Teplota vody byla překvapivě velmi příjemná. K večeři jsem si dala místní specialitu - grilovaný filet obalený ve vajíčku s flambovaným banánem a s brambory (14,5€) . Doporučuji ochutnat.
11.3.2023 - 1. den na treku
Po vydatné snídani jsme konečně vyrazili na trek! První den jsme měli střídavou chůzí a během zdolat cca 44 km s poměrně hezkým převýšením - něco okolo 2500 výškových metrů. Jenže člověk míní, život mění. Tomovi bylo od večera špatně. Pravděpodobně na letišti chytnul střevní chřipku. Bohužel nebyl schopen běžet a to nám docela dost zkomplikovalo plány. Ujít 44 km v horách zabere výrazně více času, než když člověk občas i popoběhne.
Úvodní část jsme šli okolo proslulých levád a lesy připomínající džungli. Byla jsem ohromena tou rozmanitou a překrásnou přírodou. Všude byly rozkvetlé nejrůznější typy květin a celý ostrov nádherně voněl. Prvním výrazným místem byl FANAL - nejrozsáhlejší vavřínový prales na světě ležící v nadmořské výšce cca 1150 m. Shodou okolností to je výška, kde se na Madeiře často drží mraky přicházející ze severu. A to je právě důvod, proč je zde velmi často mlha. Bohužel při naší návštěvě svítilo ostré sluníčko a trochu mě mrzí, že jsem tak neměla možnost vidět toto místo ve své mystické podobě.
Postupně jsme se z pralesa dostali blíž k horám a výrazně se tak změnilo okolí a výhledy. Po cestě nás čekalo několik překrásných vodopádů. Co mě teda hodně bavilo, byly tunely s levádami, díky kterým procházíte skrz skály. Bylo tam poměrně dost vody a bahna, takže noha nezůstala suchá. Určitě zde využijete čelovku, obzvláště, pokud půjdete pozdě do noci, tak jako my. Bohužel nám těch 44 km trvalo déle, než jsme si mysleli. Navíc jsme zakufrovali a o 4 km si výlet prodloužili.
Místo na spaní jsme ovšem měli skutečně famózní. Na krásném rovném plácku uprostřed hor v Parque Natural de Madeira. Takže po 12 hodinách, 48 km a 2600 výškových metrů to byla odměna.
12.3.2023 - 2. den na treku
Ráno bylo magické. Úchvatný východ slunce v horách, co víc si přát. Bohužel Tomovi opět nebylo dobře, takže z běhu ani tentokrát nic nebylo. Trochu mě to děsilo, protože nás čekalo asi 50 km a neměla jsem tušení, jak to zvládneme pouze v chůzi.
Dnešní část treku měla být jedna z těch nejkrásnějších. Za mě teda byla zatím celá trasa jedno velké wow. Čekal nás výstup na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo (1862 m n. m.) a následně na druhou nejvyšší horu Pico do Arierio (1818 m n. m.). Přechod mezi oběma horama je turisticky vyhledávaný i na jednodenní výlet. Dechberoucí výhledy na okolní hory a do údolí, náročné klesání a stoupání, cestičky lemované okolo skal, nespočet schodů a průchody tunely. Tak bych shrnula tento nádherný, ale velmi náročný úsek o délce 5,4 km. Pico Ruivo je také velmi oblíbeným místem k pozorování východu i západu slunce. Bohužel na východ jsme to nestihli, i když to bylo původně v plánu. Vzhledem k tomu, že se dá k nejvyšší hoře přiblížit autem, můžete zde očekávat velké množství turistů. Pod nejvyšší horou je chata, kde lze doplnit vodu a koupit si nějaké občerstvení.
Z Pico do Arierio nás čekal dlouhý úsek po silnici, který byl i kvůli silnému sluníčku, velmi nepříjemný. Ze silnice jsme ale opět zamířili do džungle, kde už bylo příjemně a čekala na nás krásná inverze.
Vzhledem k velmi špatnému stavu Toma jsme se rozhodli, že dnešní den skončíme už po 35 km v místě Miradouro Da Portela. Pokud máte štěstí, na tamním mostě můžete sledovat úžasnou inverzi. Nás už zde ve velké míře pohltila jen mlha. Z místa jsme chytli stopa do města Machico, ve kterém jsme měli zarezervovaný hotel. Machico je malebné městečko se zátokou a písečnou pláží malý kousek od letiště. Zároveň to je často i začátek / konec treku.
Pro náš pobyt jsme si rezervovali čtyřhvězdičkový hotel Dom Pedro s venkovním bazénem přímo u oceánu. Cena za noc na osobu včetně snídaně byla 700 Kč. Po dvou dnech na treku bylo fajn se umýt. Popravdě by mi ale vůbec nevadilo, kdybychom spali celou dobu venku. Jen bych asi potřebovala třísezonní spacák. Měla jsem s sebou letní péřový a nějakým záhadným způsobem mi v něm byla neskutečná zima. Přitom mi nepřišlo, že by se večer nějak výrazně ochladilo.
13.3.2023 - dokončení treku
Opět po vydatné snídani, jsme se Boltem dostali na místo, kde jsme předchozí den skončili. Cena taxi byla 8 Euro. Trochu rozmar, ale když vám to ušetří čas, tak proč ne.
Dnešní den byl zahalen mlhou a po několika kilometrech stoupání a klesání uprostřed pralesa nás čekal nádherný úsek. Z vyhlídkového místa Cabo de Larano vede úzká cestička podél skal nad Atlantickým oceánem s výhledem na nejvýchodnější cíp ostrova Ponta de São Lourenco. Tento ostrov už z dálky vypadal naprosto kouzelně a čím blíž jsme byli, tím hezčí výhledy nás čekaly. Trochu mě mrzí, že jsme na ty nejvýchodnější ostrůvky nedošli. Tom na tom ale pořád nebyl moc dobře a už byl rád, že byl rád.
Celý trek jsme zakončili ve městě Canical, odkud jsme jeli autobusem zpět do města Machico. Cena autobusu byla okolo 1,5 Eura. Ve městě jsme objevili supermarket s restaurací Pingo Doce Super Machico. Něco jako u nás Globus. Dávali tu obrovské porce jídla za nesmyslně nízké ceny. Tak jsme tu strávili několik hodin a cpali se nejrůznějšími dobrotami. Skvělé místo na zabití času.
14.3.2023 - Odlet
Zpáteční let jsme měli až následující den v 6 hodin ráno. Proto se už nevyplatilo spát v hotelu a z Machico jsme si vzali Bolt za 4,5 Eura na letiště. Zde jsme si opět ustlali a snažili si nějak přečkat do rána. Po 4hodinovém letu do Londýna jsme měli tentokrát už "jen" 8 hodin na přestup. Ve 21 hodin jsme úspěšně dorazili do Prahy.
ZÁVĚR
Madeira se pro mě stala velkou srdcovou záležitostí. Naprosto mě uchvátila svoji rozmanitostí a pozitivní energií, kterou jsem z daných míst cítila. Sice jsme celý ostrov stihli přejít ze západu na východ, ale Madeira nabízí tolik úchvatných míst, na jejichž prozkoumání by bylo potřeba mnohem více času. Určitě není špatné si půjčit auto a celý ostrov tak prozkoumat. Na většinu exponovaných míst se dá pohodlně dojet a nabízí se tu spousta jednodenních výletů. Já mám ráda přechody na těžko, proto mě vždycky zdolání nějakého treku o to více těší. Rozhodně bych chtěla Madeiru ještě jednou navštívit a mít více času na objevování místních krás.
Výbava
Na tento výlet jsem měla díky Trailpointu možn otestovat 25litrový batoh od Inov-8 Venture light (budu psát samostatnou recenzi). Do 30 litrů jsem se už vešla, ale 25 litrů, to byla výzva. Celkově můj batoh vážil 8,9 kg včetně vody - ultralighter, jak jinak.
Spaní:
karimatka Husky Fery 5 extreme lite
péřový letní spacák Warmpeace Viking 300 (170 cm)
tyvek (plachta pod karimatku)
Oblečení
péřová bunda
2x triko krátký rukáv (Brubeck, Icebreaker)
větrovka Nike
bunda Stormshell Inov-8 (nevyužila jsem)
1x triko dlouhý rukáv Craft Active Extreme
kraťasy Salomon
3x ponožky (kompresní, nepromokavé, kotníkové)
boty Inov-8 Roclite Ultra G 280
rukavice, nákrčník (nevyužila jsem), čelenka
bačkory (nejlepší věc mít přezůvky)
turistické kalhoty Inov-8 Venturelite
tílko (Icebreaker)
kšiltovka Trailpoint (pokrývka hlavy důležitá)
mikina Speed Polartec (Dynafit)
plavky (obešla bych se bez)
podvlíkačky
Jídlo a pití
hydrovak 1,5 litru Salomon (neobešla bych se)
vařič MSR
ešus Stanley
lžičky
3x Expres menu Mls (štrůdl, mrkvový dort, banánový dort)
3x GU Energy Stroopwafel
4x energy tyčinky
6x Bebe sušenky
3x snídaňové kaše
8x Amylon Kuskus bez lepku (zbytečně moc)
8x Daily Mix low carb jídla
Ostatní
čelovka
nabíjecí kabely
powerbanka (neobešla bych se)
sluchátka
sluneční brýle
nepromokavá pláštěnka na batoh
organizátory na věci Osprey
škraboška + špunty do uší (neobešla bych se)
hygiena + ultralight ručník Sea to summit
pas
