Alta Via 1: 4 denní přechod Dolomit
Podle mě v životě není nic náhoda, ale osud. A tak to bylo i s přechodem Alta Via 1, kterému předcházely dva "aklimatizační" treky a hlavně změna počasí, která nás sem nečekaně zavedla.
4.7.2023
Nacházíme se v Camping Schießstand ve městě Bruneck. Cíl dnešního dne je jasný - dostat se na start trasy Alta Via 1. Auto jsme nechali v kempu a vyrazili 2,5 km do centra města do infopointu.
Obvykle se trasa chodí z Lago di Braies do zastávky autobusu La Pissa (na silnici mezi městy Agordo a Belluno) . Přišlo nám ale jednodušší dojít poslední den k autu než se pak k němu složitě vracet. Navíc má trek z této strany větší převýšení, což byla taky fajn výzva.
Na infopointu nám paní ochotně vysvětlila, že žádný přímý autobus do našeho výchozího bodu nejede. Museli bychom x krát přestupovat. Šli jsme tuto informaci ještě ověřit na vlakové/autobusové nádraží. Extrémně nepříjemná paní na přepážce nám sdělila, že nám tam ani těch x spojů nejede. Nakonec jsme ale sedli na autobus číslo 460 do města Corvara, abychom se aspoň trochu přiblížili.
Z města Corvara jsme se rozhodli stopovat. Mile nás překvapilo, jak jsou zde lidé ochotní. Vzít 3 turisty s velkými batohy není jen tak. Celkem jsme stopovali 90 km, které jsme zvládli se 4 stopy. Všichni byli extrémně milí a ochotní.
V 16:15 jsme konečně vyrazili na trek. Od výchozího bodu nás čekal jen výstup do kopce dlouhý 10,5 km s nastoupáním 1400 výškových metrů. Po 6 km potkáváme Rifugio Furio Bianchet, kde je možnost doplnit vodu a zásoby. Tato první část byla vyschlá, takže nikde žádná voda. Proto doporučuji vše doplnit ve zmíněném Rifugiu.
Dnešní den zakončujeme v sedle u turistického rozcestníku Sedico, kde jsme si postavili stan. Stejně tak jako dalších 5 lidí, mezi kterými nesmí chybět Češi :-).
Stanování je na celém treku zakázané, ale když se schováte, brzy ráno vyrazíte a nenecháte po sobě žádný nepořádek, tak by to neměl být problém.
5.7.2023
Včerejší noc byla hodně náročná. Na několik hodin nás zastihla silná bouřka, takže jsme se moc nevyspali. Ráno jsme vstali o půl 6, sbalili totálně mokrý stan a přesunuli se na nejbližší Rifugio Pian de Fontana. Báli jsme se, že to není poslední déšť tohoto dne.
Doplnili jsme vodu, dali si snídaní a vyrazili dál. Čekal nás, jak většina lidí tvrdila, ten nejtěžší úsek. Brutální stoupání do prudkého kopce. Kopec to byl velký, ale my jsme celkem zvyklí chodit, takže až tak brutální nám nepřišel. Výhledy tu ovšem byly fenomenální. Za mě jeden z nejhezčích úseků na trase.
Bohužel nás po dlouhém sestupu čekalo dost nezáživných cca 20 kilometrů. Velmi náročným technickým terénem plným kamení a suti. Tato část nikoho z nás nebavila a byla nekonečná. Po 28 km a 1800 výškových metrech to kempíme v lese u vodopádu. Pro dnešek to stačilo.
6.7.2023
Celý den bylo pod mrakem a občas se přehnalo pár kapek. Den to byl ale nádherný - úžasné výhledy, krásná krajina, zelené pastviny, jezero ve tvaru srdce - Lago di Coldai.
Ve 2 jsme se dostali do města Pecol, kde jsme museli čekat až do půl 4 než otevře první obchod - klasická italská siesta. Místní obchod byl jediný po cestě, takže doporučuji zde doplnit zásoby.
Věděli jsme, že nestihneme přejít traverz přes hory, který byl dalších 15 kilometrů daleko. Rozhodli jsme se proto jít jen 9 km k Rifugio Città di Fiume. Po cestě nás chytl brutální slejvák, takže jsme se moc rychle neposouvali. Chata leží v nádherném údolí plném krav hrála tam místní slečna na harfu a v chatě byl navíc moc milý pán. Ukázal nám tajné místo na spaní za balvanem, takže jsme byli šťastní, že budeme mít další bezproblémovou noc.
Celkem jsme ušli 28 km a 1935 výškových metrů.
7.7.2023
U chaty jsme si udělali snídani a vyrazili na nejtěžší den. Čekalo nás přes 30 kilometrů a přes 2000 výškových metrů. Nejtěžší den to byl i v rámci počasí - bylo šílené vedro, přes 35 C. Ale ty výhledy byly naprosto famózní.
Ukázaly se nám pravé dolomity. Nic podobného jsem ještě nikdy neviděla. Asi bych to hodnotila jako druhou nejkrásnější část treku. Nádherná zelená údolí, všude okolo masivy skal a dvě překrásná jezera - Lago di Federa a Lech de Lagacio. Od posledního jezera nás čekalo poslední stoupání dne. Bohužel to bylo to nejtěžší. Strmý kopec na přímém slunci. Pak ale následoval sešup do nádherného zeleného údolí plného koní a krav.
Došli jsme k chatě Großfanesalm - Malga di Gran Fanes. Místní nám povolili postavit si stan na plácku kousek od chaty. Fakt top místo na spaní.
Nakonec jsme ušli 32 km, takže jsem byli rádi, že i poslední noc na treku bude bez problému.
8.7.2023
Poslední den nás už čekalo jen 22 km s koncem u jezera Lago de Braies. Po cestě bylo už hodně chat, takže nebyl problém, co se týká občerstvení. Vlastně když se nad tím tak zamyslím, tak asi na celé trase jsem nějaké Rifugio potkali každý den. Takže není potřeba mít tolik zásob s sebou.
Dnešek hodnotím jako takový průměr. Krásné to tu samozřejmě bylo, ale možná, jak to celé končí, tak jsem z toho neměla takovou radost. Ale opět všude samé hory a nádherné zelené pláně.
Kolem 14:30 hod. jsme došli k jezeru, kde má trek oficiální konec / start.
Nedokážu si představit, že dojdu na zastávku La Pissa a tam mě čeká jen betonová silnice. Takhle jsme pomalu docházeli k nádhernému jezeru, které jsme viděli už několik kilometrů z vrchu.
Od jezera jsme vzali autobus (4€) do Villa Bassa odkud jsme jeli vlakem (4€) do našeho města Bruneck. Tedy město, kde byl náš kemp a hlavně naše auto.
V kempu jsme se dali dohromady a vyrazili do centra užít si ještě poslední večer v Itálii. Ve městě jsme si dali pizzu a víno v čínském "nonstopáči" Luna Rossa😀 - vřele doporučuji. Poměr cena výkon hodně dobrý. Završili jsme to tou nejlepší zmrzlinou, jakou jsem kdy měla. To bylo asi to nejkrásnější a nejautentičtější zakončení dovolené v Itálii.
Shrnutí:
Trek jako takový hodnotím velmi pozitivně. Jsem zvyklá na Alpy, takže Dolomity pro mě byly něco nového. Celý trek jsme zvládli za 4 dny, celkem ušli 125 kilometrů a vstoupali 8306 výškových metrů a sestoupali 7283. Trek mi nepřišel zas až tak náročný, byť některé pasáže byly trochu technické. Nicméně jsem to zvládla ujít v běžeckých teniskách, takže asi pohoda. Na trase je spoustu chat, tuna Čechů (asi tak 95 %), dobrá dostupnost vody a občas i signál. Trek není dobře značený, takže určitě doporučuji offline mapy.cz, podle kterých jsme se celou dobu řídili. Spaní v přírodě nebyl problém. Vždy jsme našli nějaké hezké místo. Ale jak jsem již psala, je potřeba být trochu nenápadný. Kdo miluje vysoké hory, krásné výhledy a rád si dá trochu do těla, určitě tento trek vřele doporučuji. Mapu celého treku najdete zde: MAPA TREKU.
Výbava:
Výbavu mám téměř stále stejnou, takže si o ní můžete přečíst v předešlých článcích. Kdyby vás ale cokoliv zajímalo, určitě mi napište :-). Co bych chtěla ale vypíchnout, jsou moje boty, které jsem na této cestě pořádně otestovala.
Vzala jsem si běžecké trailovky Cascasdia od značky Brooks. Abych pravdu řekla, tak dostaly pořádně zabrat. Od ostrých kamenů, lezení po skalách, deště, bahna, suťoviska atd. Musím říct, že lepší volbu jsem udělat nemohla. Boty držely perfektně na každém povrchu. Byly stabilní, krásně tlumily, neměla jsem puchýře a celou dobu mi poskytovaly neuvěřitelný komfort. Kvůli prodyšnosti jsem zvolila nepromokavou variantu s kombinací nepromokavých ponožek. Tento model se však dělá i v Gore-tex verzi. Boty jsou o kousek užší, takže když má člověk hodně široké chodidlo jako já, může mít pro něj model trochu kratší životnost. S tím ale problém u všech bot. Pokud tedy hledáte pohodlnou a lehkou notu na trek, vřele doporučuji!