Alpský sen - Hochkönig Man

Běhat po pořádných horách, to byl pro mě dlouhodobě velký sen. Sen, o kterém jsem doposud jen četla v knihách, poslouchala podcasty, ale nikdy jsem si ještě nic pořádného nezaběhla. Od mých 30. narozenin jsem si ale začala plnit sny, a proto bylo na čase, vybrat si závod v Alpách. 

Od začátku roku se mi běžecky moc nedařilo. Musela jsem kvůli špatně zahojenému vymknutému kotníku vynechat první závody a vůbec mi to neběhalo. Nicméně, ke svým 31. narozeninám jsem si koupila dárek v podobě prvního alpského ultra závodu - Hochkönig man. Jedná se o festival trailového běhání v Rakousku, kde si člověk může vybrat hned z několik distancí. Easy Trail 9,3 km, Speed trail 21,7 km, Maraton trail 49,8 km a 3070 výškových metrů, Skyrace 31,6 km a nejdelší Endurance Trail měřící 85 kilometrů s 5160 výškovými metry. Hochkonig man je rodinný závod a účastního se ho jen několik málo stovek lidí. To mi bylo hodně sympatické. Nemám ráda přeplněné komerční závody.

Mám obrovský respekt k horám a to byl také důvod, proč jsem zvolila střední trasu, tedy Maraton trail. S 50 kilometry v horách za jeden den zkušenosti mám, takže i když bych to celé šla,  měla bych to do limitu 12 hodin stihnout.

Říká se, že sdílený zážitek je dvojí zážitek, proto jsem si na závod vybrala parťačku! Konečně jsem našla stejného blázna jako já. Blázna, který je ochotný se mnou běžet tréninkově klidně 50 km a bude mít u toho stále úsměv na tváři a užívat si každý jeden kilometr. Seznamte se s Péťou! Ona je teda popravdě ještě větší blázen do sportu než já. Jede každý den neskutečné bomby, dvoufázové tréninky. Obdivuju ji a zároveň mě neskutečně baví a motivuje.

2.6. 2023

V práci jsem skončila výjimečně ve 14 hodin a vyrazily jsme směr Rakousko do města Lofer. Péťa nám zarezervovala útulný pokojíček půl hodiny od startu. Mohly jsme bydlet přímo ve městě Maria Alm, kde celý festival probíhal, ale to by nás vyšlo minimálně o polovinu dráž. Takhle jsme za dvě noci zaplatily každá 1500 Kč s výhledem na hory.

Cesta nám trvala 6 hodin, takže jsme kolem 20 hodiny dorazily na ubytování. Jediný náš program byl, sbalit si věci na ráno, abychom měly vše vyladěné. V praxi to znamená vybrat nejlépe sedící oblečení, poladit všechny kapsy v batohu a naplnit je energií (sušenky, gely, bonbony atd.), promyslet množství jídla a pití atd. Vždycky je lepší toho mít víc a nespoléhat na místní občerstvovačky. Tento závod je navíc známý i tím, že nemá moc dobré občerstvovačky, takže vlastní energetická výbava byla nezbytností. 

3.6. 2023

V 5 hodin nám zvonil budíček. O půl 6 jsme už vyrážely na start, kam jsme dorazily v 6. Vše proběhlo nečekaně bez komplikací. Na registraci nebyly žádné fronty, takže jsme si vyzvedly čísla, poslechly si předzávodní briefing a vybraly si triko z předešlého ročníku. Organizátoři chtěli být ekologičtí, takže se rozdávala trika z předešlých ročníků. Ještě štěstí, že jsem v minulých letech neběžela :-D. Co mě teda hodně překvapilo, že jsme museli mít na všech našich sušenkách napsané startovní číslo. To aby pořadatelé věděli, jaký hříšník odhazoval odpadky během závodu. 

Na startu jsme narazily na kamaráda z Prahy Ondru. Je fajn potkat známé tváře a prožívat ten adrenalin s někým dalším.

Za slavnostního výstřelu, hudby a kouře jsme v 7 hodin ráno vyběhli ze startovní brány. Po krátké rovince nás hned čekalo stoupání do kopce s překračováním ohrad. Od začátku jsem věděla, že si každý poběžíme svůj vlastní závod, ale snažila jsem se držet Péti. Nutno podotknout, že Péťa je do kopců a po rovině hodně rychlá. Ještě ale nevyladila seběhy, takže jsem doufala, že i když mi uteče, mohla bych ji na posledním 8kilometrovém seběhu dohnat. Jak jsem čekala, nasadila hned ze začátku na mě celkem rychlé tempo. Mám ráda, když se pomalu rozejdu a postupně se rozbíhám. Po pár kilometrech mi tedy nečekaně utekla. Dál jsem tedy pokračovala s Ondrou. Ten mi ale po chvíli taky utekl, takže bylo jasné, že tím začíná můj vlastní závod.

Sluníčko svítilo a na mě bylo až moc horko. Mám silnou alergii na slunce, čehož jsem se docela bála. Běžecká krize se mě držela a vůbec mi nešlo se pořádně rozběhnout. Bylo mi horko a celkové nastavení mojí hlavy bylo poměrně v negativním módu. Trochu mi zvedly naládu nejlepší gumoví medvídci na první občerstvovačce - rakouská kvalita.

Zlom celého závodu přišel asi na 15. kilometru, kde jsem v dálce slyšela hudbu s výraznými bubny. Na občerstvovačce, kde se napojovali závodníci z Endurance trailu, byla neuvěřitelná atmosféra. Bubnující domorodci, všude fandící lidi a do toho já, která jsem běžela svůj životní závod :-D. Od této chvíle jsem nasadila úsměv na tvář a přepla si negativní mód v mé hlavě.

Největší můj cíl byl, abych si svůj první alpský závod hlavně užila. Proto jsem se na dechberoucích výhledech zastavovala a v klidu si místní krásy fotila a natáčela. Když jsme se dostali do nejvyšších bodů celého závodu (přes 2000 metrů nad mořem), čekaly tam na nás zbytky sněhu. Celkem jsem malé zchlazení v tom vedru ocenila. 

Díky profilu trati vytištěném na startovním čísle jsem poprvé jakž takž tušila, v jaké části závodu se právě nacházím. Po vyšplhání se do brutálního kopce nás mělo čekat už asi jen 6 malých zubů. Ulevilo se mi, že už mě nečeká žádné velké stoupání. To jsem se ale trochu přepočítala. Ty zuby mě ještě hodně potrápily a z malinkých neškodných kopečků se nakonec ukázaly poměrně velké krpály, které mi daly co proto.

Vrchol ale celého závodu přišel na cca 40. kilometru. Čekal mě už jenom seběh, na který jsem si hodně věřila. Moje Garmin hodinky mi ukazovaly, že o 40 minut nestíhám svůj limit 8 hodin, za který jsem závod chtěla dát. V tu chvíli jsem se ale rozhodla to z kopce prostě pustit a běžet co nejvíc to půjde.

Ten seběh mě neskutečně bavil. Předběhla jsem poměrně dost lidí. Poslední občerstvovačku jsem jen prolítla, za což se mi dostal povzbuzující potlesk. Když jsem se dostala z hor dolů na asfalt, do posledních 3 kilometrů, spatřila jsem povědomou osobu - Péťa. Na tenhle okamžik asi nikdy nezapomenu. Myslela jsem si, že na mě bude už hodinu čekat v cíli a že mi udělá super cílové fotky. Ale to, že ji potkám těsně před cílem, to mě ani nenapadlo. V duchu jsem si to ale moc přála. Ty poslední 3 kilometry byly asi to nejtěžší z celého závodu. Běžet poměrně rychlé tempo po rozpáleném asfaltu na přímém slunci a se 45 kilometry v nohách, to dá celkem zabrat. Obě jsme do finální rovinky daly všechno a s úsměvem na tváři si zazvonily na zvon v cílové bráně - alpská tradice. Svalily jsme se na zem a s medailí na krku celý tento zážitek rozdýchávaly. Nejlepší na tom všem bylo, že na cílové časomíře byl čas 7:58 hod. Takže jsme to obě zvládly pod kýžených 8 hodin. Neskutečně silné emoce.

V cíli nás navíc čekal Ondra, který celou závěrečnou atmosféru zachytil super fotkami. Doběhl půl hodiny před námi. Jakmile jsme se daly trochu dokupy, ponořili jsme se všichni do chladícího bazénku a vyměňovali si všechny naše zážitky ze závodu.

ZÁVĚR

Přiznám se, že jsem se běhu ve vysokých horách bála. Měla jsem strach, že budu naprosto marná. Že mi to vůbec nepůjde běžet. Nebyl to nejlepší výkon, ale chtěla jsem to mít pod 8 hodin a užít si to naplno. To se mi povedlo, takže co je víc. Já běhám pomalu a dlouho, ne na výkony. K tomu všemu jsem tam měla za mě tu nejlepší parťačku, za kterou jsem neskutečné vděčná. Najít totiž k sobě kamarádku, která ráda běhá i ty největší nesmysly, to je celkem nadlidský výkon.

CO BYCH UDĚLALA JINAK

Moje příprava na závod nebyla zrovna nejlepší. Jak jsem zmínila na začátku článku, tak mi to moc poslední dobu neběhalo. Měla jsem hodně těžké nohy a žádnou motivaci. Takže lepší fyzička by přišla vhod. Jinak bych asi mohla méně natáčet a víc běžet, ale já v ten daný moment měla pocit, že to chci celé zachytit.

VÝBAVA

Při výběru výbavy je důležité, aby všechno sedělo, nic nikde nepřekáželo a měla jsem pocit, jako kdybych na sobě neměla žádnou zátěž. V ideálním případě teda :-D.

➖Návleky na lýtka od @compressportcz mi pomohly v pohodě zvládnout četné nárazy a otřesy🦵. Bez nich si žádný dlouhý běh nedokážu představit. Do příštího závodu ale asi ještě poladím i nějakou kompresi na stehna. 

➖Bez karbonových hůlek od značky Dynafit bych se škrábala do kopců ještě teď🚶‍♀️. Podle mě bylo méně jak 10 % závodníků, kteří běželi bez hůlek. Když už jsem hůlky nepotřebovala, schovala jsem je do toulce, taky super vychytávka. 

➖Velmi mě překvapily boty od značky Hoka Mafate speed, které byly extrémně pohodlné a naprosto ideální na tento smíšený a náročný terén👟. Trochu jsem se jich bála, protože v nich nemám ještě moc naběháno, ale běželo se mi v nich opravdu s neskutečnou lehkostí.

➖12l vesta 🎒od značky Salomon je pro mě na ultra už neodmyslitelnou součástí, stejně tak jako kraťasy od @instinct_trail s dvěma kapsami na stehnech a pásem 🩳.

➖Energii mi po celou dobu dodával Power drink a tyčinky od @inkospor.cz.sk🧃🍪. A také gumové bonbony od značky GU.

➖No a v neposlední řadě bych si nedokázala představit závod bez reprezentačního trika 👚 a kšiltovky 🧢 @trailpoint ❤️.